O značení
Úvod • Vizuální komunikace • Významy základních barev • Význam tvarů tabulek • Funkce šipky v orientačních systémech • Principy používané v orientačním, informačním a bezpečnostním značení • Závěr
Orientační, informační, bezpečnostní a další typy značení, jako formy zrakového sdělování, se vyvíjí odnepaměti společně s lidstvem a ostatními formami komunikace. Od primitivní potřeby zanechat informaci o potravě, nebezpečí, směru pohybu.... se tato oblast komunikace rozvinula do široké škály forem a způsobů předávání grafických informací.
Dnes tato oblast nazývaná SIGN reprezentuje velmi rozsáhlý obor zahrnující v sobě jak prvky informatiky, tak i oblast designu. Informační tabule a další prvky značení se staly nástrojem vyjádření míry kladného vztahu k uživatelům a návštěvníkům objektů, podniků, institucí...
Současně dochází k prolínání funkce informační a prezentační. To znamená, že se vedle sebe nebo společně na jednom prvku nachází jak informace sloužící např. k orientaci v objektu, tak sdělení prezentující loga konkrétních subjektů apod.
2. Vizuální komunikace
Existuje mnoho způsobů vizuální komunikace (gesta, mimika, malování...) Z hlediska orientačního značení je podstatné sdělování za pomoci znaků a symbolů.
Znaky zastupují jednotlivé hlásky verbální komunikace (písmena) a v souhrnu tvoří texty. Další podobou znaků jsou číslice sloužící k vyjádření počtu nebo množství určité veličiny. U informací sdělovaných znaky je zřejmý vliv použitého jazyka. Některá uskupení znaků získala postupem času význam téměř bez ohledu na jazykové prostředí (INFO, TAXI, SOS, MAX, MIN...)
Symboly jsou grafickými prvky, které nesou informace na základě
a) podobnosti se skutečnou věcí nebo dějem
b) předem učiněné dohody, nebo zvyklosti (uzance) s tím, že grafický symbol pak vyjadřuje informaci, která je od zobrazeného symbolu odvozená
| jídelna | směr | pitná voda | odlety | čekárna |
Znaky i symboly bývají ohraničeny v určitém prostoru a to buď charakterem podložky (případně grafikou pozadí) nebo grafickým prvkem (rámečkem), čímž vzniká informační prvek (tabule, tabulka...)
3. Významy základních barev
Velmi důležitými prvky při předávání informací vizuální cestou jsou barvy. Použití barev při předávání vizuálních informací je typickým příkladem dohody vycházející z přirozeného působení daného podnětu na člověka. Např. zelenou barvu vnímá člověk jako klid, bezpečí, pohodu..., a proto je použita v barevném normalizovaném systému (ISO) jako informace o bezpečí.
4. Význam tvarů tabulek
Dalším důležitým faktorem při sdělování informací je tvar tabulky, nebo tvar jejího orámování. Tyto zvyklosti jsou užívána především v dopravním značení ale některé symboly jsou užívány a vnímány obecně. Jedná se zejména o zákazy (přeškrtnuté symboly v kruhu), výstrahy (trojúhelníky), a vyznačení směru pětiúhelníky tvořící šipku.
5. Funkce šipky v orientačních systémech
Šipka je nejčastěji používaným symbolem v orientačních systémech. Nejčastěji se používá tzv. Belgická šipka (normalizovaná ISO), a to buď ve standardním provedení nebo pouze její vrcholové části.
Pro vyjádření změn směru, případně jiných informací souvisejících s pohybem se používají další modifikované podoby šipky.
V ostatních oblastech značení je používáno mnoho dalších podob šipky a to ať v souvislosti s vyjádřením směru a pohybu, tak i k vyjádření dalších informací (např. rozměry...)
Podmínkou funkčních a uživatelsky „pohodlných“ orientačních systémů je zejména dodržení základních principů:
Uživatel nemá být zahrnut větším množstvím informací, než je nutné pro orientaci v situaci, ve které se právě nachází. Prvotní informace mají zahrnovat základní (hrubé) dělení cílů a postupně (dle logiky stromové struktury) se informace dělí na detailnější.
Na dodržení tohoto principu má zásadní vliv několik faktorů:
- použitý druh (font) písma u znaků (včetně proporcí písma)
- jednoduchost grafiky symbolů
- míra kontrastu mezi znaky a symboly a podkladem
- velikost znaků a symbolu (čtecí vzdálenosti)
- vzájemná vzdálenost symbolů, znaků (vzdálenosti mezi písmeny, slovy a řádky)
- použití barev jako pomocného prvku přehlednosti (dělení objektů na barevné zóny ...)
- respektování a případná optimalizace světelných podmínek místa poskytování informace
c) Princip návaznosti informací
Předávané informace mají být kontinuální. Zejména z hlediska jednotného názvosloví (názvy částí budov, obcí, sektorů, pracovišť, odborností ...) a dále jednotného způsobu lokalizace úrovní v objektu (dělení na patra nebo podlaží, způsob označování mezipater, podzemních podlaží...)
| hlavní orientační tabule | patrové tabule |
Obor Orientační, informační a bezpečnostní značení získává na významu souběžně s rostoucím tempem rozvoje moderních technologií a koncentrací obyvatel ve velkých aglomeracích. Orientační systémy nejsou cílem ale prostředkem jak cíle s minimální námahou dosáhnout.
V podnikatelských ale i jiných objektech jsou orientačním a prezentační systémy jedním z nejdůležitějších nástrojů komunikace a vnějšího působení. Přitom se jedná o živé struktury, jejichž základní vlastností je aktuálnost.
Dobrý orientační systém je vždy výsledkem úzké spolupráce odborné firmy disponující dostatečnými zkušenostmi v tomto specifickém oboru a budoucího uživatele, který musí dobře definovat provozní požadavky na prezentované informace přesně definovat názvy a funkce jednotlivých částí objektu (prostoru) kde má být orientace zabezpečena.